Cyklista

Někdy je člověk účastník dopravní nehody. Štěstí v neštěstí. Byl jsem v té době majitelem FIAT 600...

... ale ten původní. To znamená: krásný červený lak, dveřní panty pracující na systému koženého pásku. Kdysi jsem se pokoušel, na dálnici z Ostravy do Místku, dosáhnout nejvyšší rychlost a vzhledem ke značnému protivětru, jsem dosáhl max. rychlosti "jen" 90 km/hod.

     Jel jsem z Místku do Dobré a v Dobré jsem chtěl odbočit doleva. Zastavil jsem, dal blinkr a rozjel se. Vůz se pomalu rozjížděl. Začal jsem odbočovat a jakmiíle jsem se ocitl na levé polovině vozovky, náhlé PRÁÁÁSK !!! Rána jako hrom. Z vrchu se přiřítil cyklista. Patrně si nevšiml vozidla, které se pomalu rozjíždělo. Jako řidič jsem nic nemohl udělat. Cyklista narazil do boku FIATu, hlavou "orazítkoval" střechu a let zakončil několika salty. Rychle jsem k němu přispěchal a pomáhal mu vstát. Podávám mu ruku a tiše říkám: Promiň. Byl to celkem mladý kluk a překvapivě velmi svižně vyskočil, začal si oprašovat kalhoty: Ku... jak promiň. A ... hledí na kolo. Ku... moje kolo. Koukám a opravdu se na ně nedalo dál pokračovat. Ptám se starostlivě: Já tě vezmu a odvezu do nemocnice, ať tě vyšetří. Zamračil se. No, to je jediné, co by mi chybělo. Jsem totiž na vojně a tajně jsem si odjel za svojí holkou do Frýdku.. ale ... kolo mi zaplatíš. Není moje. Dohodli jsme se, že mu na přední kolo dám tisíc korun. Kluk peníze vzal a byl spokojený. Odcházel jsem z místa nehody se smíšenými pocity. Co když ... ?

     Teprve později jsem se dozvěděl, že byl na vojně jako výsadkář. Takže nějaký ten přemet a salto ? Pro výsadkáře hračka. Patrně srážku s mým autem pojal jako tréning.

     Příjemný pondělní den všech ochráncům našich vzdušných hranic.

Petr Slezák :-) Frýdek ...