drožďové knedlíčky ...
Tak jsem se znovu ocitnul na Zlatého Kopce. Procházím kolem statku, obejdu závoru, vystoupám na krátkou asfaltku, zastavím se na malém kopečku a sleduji okolí a jak se kolem v obilí projíždějí kombajny. Kouží kolem a uzavírají vysekané zákruty stále blíž a blíž k statku. Procházím alejí, urhnu několi švěstek. Pohladím kůru stromu, na kterém se lesknou kapky smůly. Přivoním k ní ...
Přistuji v bráně, sundám z paže CASIO 690 a batoh a uložím je na zem. Smeknu klobouk a pomalu se ukloním. Zvon nad průčelím není zavěšen, takže není na co zazvonit a ohlásit příchod pocestného. No nic, schvíli počkám. Jen na to pomyslím a objevuje Mydlík. Sleduji jeho blížící se postavu. Stále mohutná a bosý. Když přichází blíže, všimnu si jeho dlouhých vousů. Trochu sešedivěly. Přistoupím k němu a podávám mu ruku. Buď zdráv. Odpoví mi jeho pevný stist a úsměv: Vítám tě, Petře. Ani náznak toho, že někdo přišel neojhlášen. Vcházíme k domu a objímám Gábinu. Stále stejný úsměv, pohodová.
Chvíli probíráme život, ale uvědomím si, že se snažím svoje problémy (úkoly) noc ventilovat. Postavím se a omluvím se, že se trochu projdu kolem, ale ... přichází Pavel a ... Eliška. Usměji se na oba a podám jim ruku. Gábina přinese chléb s drožďovou pomazánkou. Nehodnotím. Lepší, horší ... tisíc lidí, tisíc chutí. Je vyborná. Je v ní nasekaný kyselý okurek ... chlebíček měkký a voňavý.
Prohlížím si statek a zaregistruji několik změn. Na kovárně nová lepenka ... víno na budovách rozrostlejší ... vracím se ke vstupu do budovy, poděkuji za chleba a vodu a poprosím Mydlíka, kdy pojede do Prahy pro potraviny. Asi za hodinu, odpoví. A vezmeš mě do Prahy ? Ano, odvezu tě. Díky moc.
Hodina uběhla a Mydlík se chystá k odchodu. Přejede autem k aleji, já se rozloučím s Gábinou a Pavlem, zajdu k satu rozvoučit s Eliškou a nasedám do auta. Příjemná návštěva a ... a spoustu myšlenek v hlavě. Potřeboval bych se projít a trochu to v hlavě zklidnit, ale METRO mě pohltí svým burácením. pískaním a skřípaním ... civilizace je zde a hlasitě si vyžaduje mou pozornost. Stojím v metru a jsem zklidnělý. Emoce odezněly a nastal klid a pohoda.
Tak jenom dát dohromady ten recept na drožďové knedlíčky. Asi to sepíšu a pošlu Mydlíkovi poštou.
Příjemný čtvrtem VŠEM
Petr Slezák :-) FM
Petr Slezák
mrak
Je to velké, černé, jde z toho hrůzy, sune se to nad střechami a je to ... je to MRAK (jeho odborný název neznám a eště mám krátký perex, tož to musím trochu prodlužit nějakým "nesmyslem" :-))) A je to MRAK NEIDENTIFIKOVANÝ (mnou) ...
Petr Slezák
Pod Libeňským mostem ...
Když jsem se chystal do Prahy, "naládoval" jsem do svéha CASIA baterky a ... nelitoval jsem :-)
Petr Slezák
Každý :-)
Znám ho asi 10 let. Na některé věci jsem si zvykl, některé mi "nevoní" a některé ...
Petr Slezák
dobře/špatně
Něco se nám "přemnožilo". Nemyslím divočáky, bobry, špačky, mandelinky, atp. ...
Petr Slezák
park B. Smetany v Místku
Je třeba si ho projít, pokoukat na cedule, na názvy stromů atp. a pak se projít ...
Petr Slezák
Můj Slezan ...
Některé věci jsou pro někoho jasné, jiný říká: Záhada. Jeden čínský filozof praví: Nepochopení jsou kořeny ZLA ... a pokud se do toho přidá ještě "malá" jazyková bariéra :-)
Petr Slezák
Jsem ...
Potkal jsem ho asi po patnácti letech. Kdysi dávno s námi cvičil tai-či ve Frýdku u Michala Poledníka ...
Petr Slezák
Cyklista
Někdy je člověk účastník dopravní nehody. Štěstí v neštěstí. Byl jsem v té době majitelem FIAT 600...
Petr Slezák
Rozdvojená osobnost (z deníčku paciente neurologie)
Lékařská věda je její ... poznatky. Paciet měl mrtvici. Je ležák. Lékař se nad ním sklání a zkoumá jeho reflexy...
Petr Slezák
Děkuji (VŠEM)
Korám na jeden text písně. Na konci: Poděkování. A pak následuje výčet, asi třice osob ...
Petr Slezák
Z deníčku pacienta neurologie ...
Místo: Ostrava, název zařízení: nemocnice Fifejdy, oddělení: Neurologie-4.patro, pokoj číslo 1, místo u okna ...
Petr Slezák
Do smrti ...
Některé věci v životě trvají krátce ... některé déle a některé ... a některé trvají do konce života :-)))
Petr Slezák
Nedorozumění (z deníčku pacienta v Hrabyni)
Bloumám po chodbě v Hrabyni a "trochu" se nudím. Naštěstí, je zde dost čtecího materiálu, určenáho k pobavení mysli ...
Petr Slezák
Saxana (z deníčku neurologie)
Dovezli ho do nemocnice na Fifejdách. Dostal ránu do hlavy. Po nezbytných formalitách byl umístěn na pokoj vedle mě. Byl z ukrajiny, pracoval jako dělník na jedné ostravské stavbě. Na pokoji jsme tedy leželi čtyři: Voloďa, Jirka, pan Holub a JÁ ...
Petr Slezák
Humor (vzpomínky z Hrabyně)
Ústav v Hrabyni si žije svým životem. Je to stát ve státě, přesněji systém ve státě. Jasně definovaný, vše probíhá automaticky, chtělo by se říct: to snad ani nikdo neřídí, to se řídí samo :-)))
Petr Slezák
Marie (vzpomínky pacienta z Hrabyně)
Hrabyně je rozdělená na patra, dle složitosti onemocnění. 1. patro - ležáci ... 5. patro - pacienti nejlehčí, chodící. Tam jsem byl i já ...
Petr Slezák
Karel (z deníčku pacienta neurologie)
O tom, že to u nás důchodci nemají jednoduché, ví skoro všichno i vláda. Proto by se důchody valorizovat každý rok. Trochu to sice "rozladí": 45 Kč měsíčně, ale DIKY ZA MĚ ?)))
Petr Slezák
Slávek (z deníčku pacienta neurologie)
Dostal jsem se do Hrabyně. Umístěn v nejhořejším patře, na pokoji pět pacientů ...
Petr Slezák
Odposlechy (telefonní)
Mě učili, že poslouchat se nemá. A asi se to vztahuje i na odposlechy mobilů. Známe to i médií ...
Petr Slezák
pacienti (naši)
I když tok vzpomínek z Fifejd i Hrabyně je téměř nekonečný, nutno vzpomenou i na to, co se "trochu" nepovedlo (mi) :-)))
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |