drožďové knedlíčky ...

Sedíme na schodech Zlatého Konce. Večer se blíží, po večerním dusnu přichází osvěřující vánek ...

     Tak jsem se znovu ocitnul na Zlatého Kopce. Procházím kolem statku, obejdu závoru, vystoupám na krátkou asfaltku, zastavím se na malém kopečku a sleduji okolí a jak se kolem v obilí projíždějí kombajny. Kouží kolem a uzavírají vysekané zákruty stále blíž a blíž k statku. Procházím alejí, urhnu několi švěstek. Pohladím kůru stromu, na kterém se lesknou kapky smůly. Přivoním k ní ...

     Přistuji v bráně, sundám z paže CASIO 690 a batoh a uložím je na zem. Smeknu klobouk a pomalu se ukloním. Zvon nad průčelím není zavěšen, takže není na co zazvonit a ohlásit příchod pocestného. No nic, schvíli počkám. Jen na to pomyslím a objevuje Mydlík. Sleduji jeho blížící se postavu. Stále mohutná a  bosý. Když přichází blíže, všimnu si jeho dlouhých vousů. Trochu sešedivěly. Přistoupím k němu a podávám mu ruku. Buď zdráv. Odpoví mi jeho pevný stist a úsměv: Vítám tě, Petře. Ani náznak toho, že někdo přišel neojhlášen. Vcházíme k domu a objímám Gábinu. Stále stejný úsměv, pohodová.

     Chvíli probíráme život, ale uvědomím si, že se snažím svoje problémy (úkoly) noc ventilovat. Postavím se a omluvím se, že se trochu projdu kolem, ale ... přichází Pavel a ... Eliška. Usměji se na oba a podám jim ruku. Gábina přinese chléb s drožďovou pomazánkou. Nehodnotím. Lepší, horší ... tisíc lidí, tisíc chutí. Je vyborná. Je v ní nasekaný kyselý okurek ... chlebíček měkký a voňavý.

     Prohlížím si statek a zaregistruji několik změn. Na kovárně nová lepenka ... víno na budovách rozrostlejší ... vracím se ke vstupu do budovy, poděkuji za chleba a vodu a poprosím Mydlíka, kdy pojede do Prahy pro potraviny. Asi za hodinu, odpoví. A vezmeš mě do Prahy ? Ano, odvezu tě. Díky moc.

     Hodina uběhla a Mydlík se chystá k odchodu. Přejede autem k aleji, já se rozloučím s Gábinou a Pavlem, zajdu k satu rozvoučit s Eliškou a nasedám do auta. Příjemná návštěva a ... a spoustu myšlenek v hlavě. Potřeboval bych se projít a trochu to v hlavě zklidnit, ale METRO mě pohltí svým burácením. pískaním a skřípaním ... civilizace je zde a hlasitě si vyžaduje mou pozornost. Stojím v metru a jsem zklidnělý. Emoce odezněly a nastal klid a pohoda.

     Tak jenom dát dohromady ten recept na drožďové knedlíčky. Asi to sepíšu a pošlu Mydlíkovi poštou.

     Příjemný čtvrtem VŠEM

     Petr Slezák :-) FM